(7) Mělník (390) - Rozenski Monastir (600) - Melnik (390)

‎Po horách se spalo v bílých peřinkách ‎moc dobře. Se snídani jsme nespechali, devátá byl dobrý čas. Domácí nám nabídli možnost si vyprat ve velkých drezech v kuchyni (!). Holky se toho ujaly, já dopisoval blog na terase a Lukáš se válel na pokoji s internetem. V jedenáct jsme vyrazili směr Rozensky monastyr. Tedy... nejdřív jsem zamiril do špatného údolí k novostavbě kostela, kde jsme zjistili, že správa cesta začíná u našeho hotelu. alespoň jsme tak objevili další část městečka s hotylky i hospudkami a u jedné z nich stal ještě zaparkovaný nás včerejší taxik. Jeho majitel zřejmě vyuzil naší zakázky k návštěvě rodiny.

‎ Před dvanáctou už jsme vzali správnou cestu a vyrazili vzhůru údolím pisecnym korytem potoka. Záhy se objevily i zelene značky vedoucí až k chatě Pirin. Představa, že tady začínám horský trek by byla deprimující. Mělník je cíl a odměna po horách, nikoli nástup! Údolí je striktne ohraničeno zlutymi piskovymi útvary, spíše připomíná kaňon. Asi po půlhodině ‎se cestička zvedla do úbočí od zuzujiciho se potoka a my záhy vystoupila nad koruny akátu a před námi se otevřel pohled na ostré piskove hřebínky lemující obě strany údolí. S každým krokem vzhůru byl výhled hezčí a hezčí. Tato část se nazývá Melnicke piskove pyramidy, celý výhled se potom nabídl po vystoupani na malý vrcholek. Zubate piskove tvary ve zlute a okrove barvě se rozkladaly na všechny strany. Uzoucka stezicka na jedné piskove stene, docela ohlodana vodou nás dovedla k mirnemu klesání z travnateho kopce a brzy byla vidět střecha Rožeňského kláštera. Ověřili jsme otevírací dobu a po strmém schodišti jsme sestoupili do vesničky, kde se samozřejmě nacházela stinna hospůdka. Uz včera jsem v Mělníku přešel z piva na zdejší vyhlasene červené a tady bylo úžasné. Po včerejší grilovací zranici jsme byli stále docela plni a tak jsme objednávali spíše jídla se zeleninou a balkánským sýrem. A samozřejmě studenou polévku tarator (rozmícháme kysele mléko s vodou, okurkami a koprem), na který si Lukáš vypěstoval závislost, v Řecku mu bude chybět. Během oběda docela překvapivé a vydatne sprchlo, asi tu mají období odpoledních bourek.

Vyběhli jsme zpátky do kopce na prohlídku klastera. Patří mezi nejvzácnější v Bulharsku, původní drevena stavba byla ze 13. St. Nejvzácnější je kostel uprostřed malého nádvoří schranujici vzacne ikony, které se pochopitelne nesmely fotit. Stinene ochozy nadori byly oázou klidu, kromě nás a popa tam skoro nikdo nebyl.

Stejna cesta nás svedla zpět do Mělníku, výhledy na pisecne pyramidy byly ještě lepší - bylo odpolední slunce a déšť zvýraznil barvy.

V Me‎lniku jsme ještě zašli do parku, kde jsem v roce 1982 strávil zdejší první noc, dali drobne občerstvení a vrátili se do hotelu. Večeře už  pak nebyla zrava jako včera, nějak mne přešla chuť na maso.