Přestože dnešní cesta mela byt delší, vyrazili jsme stejně až před desátou. Začali jsme stoupat nadhernym údolím říčky k Rybnemu jezeru a výše. Louky, meandrujici říčka, tráva, kosodreviny a nad tím bily štít Vichrenu a postupne nastupující cerne jižní štíty. Sel jsem ve svých stopách před 14? lety a zrovna tuhle nádhernou část jsem si pamatoval docela dobře, stejně jako výše položena jezera, kde jsme tehdy nocovali. Výstup nám trosku komplikovala stáda krav, která se rozhodla jít po naší červené v protisměru. V uzke cestičce v kosodrevine trosku problém. Po poledni jsme se přes velké balvany sutoveho pole vyskrabali na hřeben, který nás měl dovést k cili. Vypadalo to, že nejpozději do pul patě, v souladu s dotací, budeme na místě, ale pak se nám cesta nějak protáhla a zpomalila. Výhledy byly uzasné a hláška "hele, jezero" byla záhy kvalifikovana jako nudna. A všude kolem zubate štíty. Hřebínek se na chvíli pokusil vytvořit cosi jako malé Končeto, ale místním to ani nestalo za námahu s vybudováním lan, i my jsme jej překonali bez problémů.
Nakonec jsme došli k poslednímu sedlu se značkou "Tevno j. 20 min" a na rozdíl od předcházejících jsme tento čas splnili a po půl sedme dorazili k domečku.
Tento zaslon je se správcem, čili spíše skromnější chata. Vari se tu a k ubytování je tu v podkroví spolecna nocleharna pro asi 30 lidi. Je to jedina? chata v Pirinu, která není dostupna pro auta, čemuž odpovídají i ceny. Ale je to tu útulně a snaží se tu. Ke koloritu patří i venkovní umývárny a kadibudky. A teď tu sedíme tesne před zavirackou za hudební kulisy ruských horalu hrajících na vlastni! kytaru Vysockeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat