Ráno jsme si na protažení došli dva kilometriky na autobusové nádraží a zakoupili poslední čtyři volna místa na obstarožní autobusik, který nás převezl k nástupu do hor. S čísly 31 -34 jsme měli zadní čtyřku... Aspoň tam bylo více mista na nohy, když klima jela skromně. Po dvou hodinách cesty jsme zastavili v Blagojevgradu a hned za ním už cesta zabocila do hor k průsmyku Predel, který ve vysce 1000 m odděluje velohory Rila a Pirin. Před 15 lety jsem tu kempoval.
Městečko Razlog, do něhož je odtud 6 km, se změnilo k nepoznání. V národním parku Pirin probíhá prekotna výstavba vleků a sjezdovek a k tomu samozřejmě patří spousta apartmánů, takove trochu lepší sídliště, prostě degradace NP je bezohledna a velka. Až Klauzeman definitivne uchvátí Šumavu, dopadne to podobně.
Z malého autobusového nádraží, které je 30 let stejne, je to jen pár kroků do městského docela nacancaneho centra, které nás tak před 15 lety příjemné prekvapilo.
Poobedvali jsme za třetinu ceny včerejší večeře a po nezbytných nákupech vyrazili k horám. Měly byt před námi 4 hodiny pochodu a 860 metrů prevyseni. První část, asi 6 km po asfaltu bylo hrozné, nejdřív městečkem, potom nedostavenymi ctvrtemi apartmanu, pak i dostavenymi a korunu všemu nasadila megalomanska brána luxusního golfového resortu. To co melo trvat hodinu, jsme šli skoro dvě, ale nakonec jsme ve 1200 m našli začátek žluté značky k chatě Javorov. Tvrdila, že to je 3 hod. Přestože jsme na muj vkus dělali pauzy příliš často a Aničce to moc neslapalo v první části stoupání, časovou dotací jsme nevycerpali celou a o pul osme už jsme byli na kyzene chatě. Sice bylo volno už jen v nocleharne, ale ve sprše tekla spousta teple vody a kuchyně jela do deseti. S grilovaným kuřecím stejkem, kebapcaty a taratorem v bříšku se usinalo příjemne.
Žádné komentáře:
Okomentovat