Výstup je ale pěkná záležitost. Cickcak pesinka se záhy primkne do zářezu v mramorovem štítu a vcelku bezpečně stoupa nezadrzitelne vzhůru. Takové docela zabavne lezení, po 40 minutach jsme byli nahoře. Tak počtvrté a... ? U vrcholového pylonu byla tradiční fronta na focení. Byla tam i jedna ceska skupina, asi dvacetihlava, neuvazene jsem kývl na vyfocení a nakonec se mi sešlo asi 10 foťáků. Výhled byl nádherný, na nebi par dekorativních oblaků. Na severu byla k vidění Rila, na zapade hraniční hory se Srbskem a na jihu se rysovaly cerne zulove štíty jižní části Pirinu. No nádhera, vůbec ce mi nechtělo dolů a tak jsme tam strávili snad hodinu a půl. A pak už jsme se vydali nudnym sestupem, kterým jsem vystoupila většina lidi, 1000 m dolů k chatě Vichren.
Sestup byl otravný, vyzkoušel jsem i pujcene trekove hůlky, a za 3 hodiny jsme byli dole i když Anička v závěru čitelné zpomalila. Ubytovali jsme se v miniaturní chaticce, dali něco masa a piva a hlavnímu pirinskemu dni byl konec.
Žádné komentáře:
Okomentovat