Spalo se pěkně, snídaně veselá i když jsme věděli, že nás čeká 1000 m převýšení. Stále jsme na trase kterou neznám z předcházejících cest. Před desátou jsme vyrazili. Cestička se podle očekávání vinula vzhůru strmym údolím. Šlapalo se zpočátku pomaleji, ale když jsme dorazili k jezírku na 2300 m, les ustoupil kosodrevine a otevřely se výhledy na okolní bile hrebinky i do údolí k Razlogu. Když je na co koukat, hned se šlape líp. A pro naši Aničku to platí dvojnásob. Jezírko byl poslední očekávaný zdroj vody pro příštích více než 32 hodin. Celý severní masiv Pirinu je z bílého vápence a tudíž zcela suchý. Kolem jedné jsme byli na hřebenu (cca 2700) a pak už jsme se zvlněnou stezkou na západním úbočí jen mohli kochat postupně se přibližujícím vrcholem Vichrenu. Ve čtyři hodiny se nad námi objevila krabička zaslonu Končeto, náš dnešní nocleh. Časovou dotaci 4 hodiny jsme, pravda, překročili o polovinu, ale nijak nás to netrapilo, dnešní cíl byl dán.
Přišli jsme včas, zabrali téměř poslední čtyři spací mista z deseti moznych. A to ještě poslední prisedsi jedinci si vzali jednu venkovní kamennou ohrádku na bivak. A pak už jsme si během přípravy jídla i noclehu uzivali ne-u-ve-ri-tel-ne-ho panorama Vichrenu a celého hřebenu. Kvůli tomuto jsem tady potřetí... fotky snad napoví vic.Nocleh byl samozřejmě veselá záležitost, krabička má rozměr asi 3 x 2 x 2,5 metru, takže těch 10 lidi s bagáží si muselo docela dost rozumět. A malé dveře pěkně vrzaly, když sel v noci někdo curat :)
Žádné komentáře:
Okomentovat