Dnešní sestup byl na pul dne a tak jsme si ještě dopoledne udělali krátkou turku nalehko do sousedního údolí. Chvilku jsme se trápili s hledáním modře značky, ale nakonec jsme vyběhli na hřebínek po suti a sestoupili do další doliny, samozřejmě opět se spoustou jezer. To nejníže bylo vlastně dvojce, skládalo se z jednoho světlého a jednoho tmavého připojeného pouze úzkou prurvou, takový dvoubarevný motýl to byl. Stejnou cestou jsme se vrátili zpět.
Po obede po půl druhé jsme zahájili sestup výstupem do již opravdu posledního sedla ve vysce 2650 m. Od rana posmourne počasí se změnilo v destove přeháňky a dokonce začaly padat i male ledove krupky. Primo v sedle jsme se potkali z opačně strany vystupující českou skupinou 10 mladochu, šli druhý den z Mělníku, presne v našem opačném směru. Trošku jsme popovídali, oni vystupovali od 8:30 od chaty Pirin, bylo půl třetí, ale Tevno jezero už ted měli na dohled. Nás čekala opacna cesta, 1000 m dolů údolím. Po krátkém strmém sestupu velkými sutovymi balvany se cestička usadila vedle potoka a my pohodlne šli stále dolů. Pasoucí se krávy a kone, kosodrevina měnící se v les a nakonec les úplně velký a pod námi se před šestou objevila střecha chaty Pirin. Je to zajimava okrouhla stavba, která už ale zjevne má sva nejlepší léta za sebou. Dalí jsme obligátní pivo a čaje a mne napadlo zeptat na dopravu do Mělníku. Závěrečná část cesty už totiž není až tak zajimava, sel jsem ji před 14 lety, je to v podstatě technický nudný sestup lesem na trictvrte dne a pěkně je to až na konci vyhlídkou na pisecne útvary melnicke krajiny. Nabídka 60 Leva (€30) mne nejdri překvapila, ale pak jsem si uvědomil, že se musí objíždět 60 km. "Pojedeme dzipem" řekl sympatický domácí a ukázal na rezavý UAZ, o kterm jsem si myslel, že tam zaparkoval před lety na své poslední cestě. Ukázalo se, že má podstatné věci funkční a ze rozpadla sedadla a chybějící skla v oknech tolik nevadí. No stalo to za to, byl to dost dobrý veterán sightseeing trip. Nejprve půlhodinový sjezd drsnymi horskými cestami a brody (auto melo překvapivé dobře perovani), pak polorozpadle silnice a vesničky v podobném stavu a nakonec statovka do Mělníku. Auto bylo 40 let stare s poslední TK z roku 1989. Sympatický domácí z chaty nás nakonec dovezl v Mělníku před ***hotel jeho kamarádů, kteří nám nabídli ubytování za 15 Leva na osobu se snídani, zatím nejlevnější ubytko na cestě. Možná na něj udělal dojem i me sdělení, že jsem v Mělníku popáté. Ubytovali jsme se tedy v nóbl rodinném apartmanu, po tech horách jsme si tam připadali jak divoši, odprasili jsme se v luxusní koupelně a v deset vyrazili na zaslouženou maxiveceri na grilu. Horska část našeho výletu tak definitivne skoncila.
Žádné komentáře:
Okomentovat